Výlet 1.A

24. června 2010 v 0:32 | Sonička |  Diary
21.-23.6. proběhl výlet první A. Událost, na kterou se velá třída celý rok těší a která by měla být jednou z nejveselejších chvílí za školní rok. Netroufla bych si říct, že byl výlet jenom špatný, to rozhodně ne! Už první den jsme si hned po příjezdu šli zahrát fotbal. Pozdější návětěva pivovaru stála taky za všechny prachy. Každý z nás vyfasoval pivečko Janáček a profesoři neřekli ani půl slova - alkohl prakticky povolen. Docela mě dostalo, že si náš pan průvodce myslel, že by nás dvanáctky položily.
Po vedlice dlouhé a náročné cestě po pivovaru, při které se snad každému pivaři sbíhali chutě, jsme šli na náměstí a dali jsme si malý rozchod, při kteréj jsme si nakoupili semtexy a stavili se do cukrárny (nebo něčeho takového) na frapé.
Ubytovaní jsme byli s učni na internátu. Zastříleli jsme si laserovou puškou nepuškou a pak šli na večeři (špagety s kečupem jako vegetariánské menu nebyly tak špatné). 
Perné chvilky začaly snad až s úderem desáté hodiny večer - začátkem večerky děcek z intru.
Byla jsem hezky v pokoji u našich kluků a chtěla jsem se jít stavit do pokoje k nám (o dvě patra výše). Hezky jsem vylezla nahoru a když jsem lezla dolů (v jedné ruce semtex, v druhé pivo, v kapse bídíska) načapala mě S. - snad nejhorší dohlížečka. Začala na mě řvát a když se mi nepovedlo utéct, zastavila si mě.
,,Kam si jako myslíš, že jdeš? To máš v ruce alkohol?"
Já: ,,No jo, my jsme to dostali na exkurzi" dostala jsem hrozný strach. Grr.
Ona,, Kde na exkurzi?"
Já: ,,V pivovaru Janáček, byli jsme tam s celou třídou, dostal to každej.."
Ona: Jak se jmenuješ, odkud jseš?"
Já: ,,***, chodím na gympl do Buč."
Ona:,,No já jsem taky ***, ale kde bydlíš?"
Já: ,,V Křenovicích..."
Ona: ,,A znáš tam nějakýho *jméno* "
Na to jsem začala ruřivě vrtět hlavou ,,Nee, nikoho takovýho neznám.."
Ona: ,,Ale už je po večerce dávno, tady nejse v campu, tady nemůžete jen tak po večerce běhat sem a tam. Kde máte profesory?"
Já: ,,Ale my máme večerku až v 11... V prostředním patře jsou.."
Ona: ,,Tak já už si s něma promluvím, abyste ji měli taky v 10 a teď padej do pokoje, ať už tě tu nevidím"
Já zdrhala jak nejrychleji to šlo, byla jsem rozklepaná jak ratlík a bylo mi tak hrozně i když jsem prakticky nic neudělala. Takovou strašidelnou ženskou, dokonce mou jmenovkyni, už dlouho nechci potkat.
Nahoře jsem vše povyprávěla holkám(byla jsem na pokoji s Alčou a Luckou) a lehla jsem si naštvaně do postele. Po chvíli jsem zjistila, že jsem si nechala u kluků mobil, bez kterého jsem se fakat obejít nechtěla. Sebrala jsem veškerou odvahu, která se jen ve mě za celý život shromáždila a vykročila suveréním krokem opět dolů ke klukům. S. na mě zase dolítla a začala řvát: Kam zase jdeš? Padej zpátky!
Já: Prosím vás, já si zapoměla u kluků mobil. Mohla bych si pro něj jít?
Ona: Tak dobře ale rychle už ať jseš tam.
Sešla jsem a otevřela dveře ke klukům. Teda... netrefila jsem patro a vlezla někam úplně jinam. V tom na mě zase začala řvát, proč budím někoho jinýho. Bylezla jsem o patro výš (ona hnedd za mnou), vlezla jsem k našim klukům, vzala si mobil a zase zdrhala nahoru.
Její nadávání jsem už dále nevnímala.
Naše holky měly vedle v pokoji nalezlý kluky z intru. Vůbec jsem na ně po zkušenosti s vychovatelkou neměla náladu a raději jsem si lehla sama do pokoje do postele a poslouchala písničky, byla na icq a nevím co ještě, abych se aspoň trochu zabavila,než půjdu spát.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama