Uprostřed noci.

23. srpna 2010 v 4:21 |  Diary
Vzbudila jsem se s pociten vysvobození a co nejdříve se snažila dostat ke světlu a rozsvítit.
Ještě mou hlavou doznívaly zbytky snu a pořád jsem se cítila v nebezpečí, plná strachu.
Už ani nevím, jak ten sen začal, ale určitě neškodně. Zdálo se mi, že jsem ve snu měla sen nebo to tam ani nebylo? Nacházela jsem se zrovna v koupelně a dávala si tužidlo na vlasy. Měla jsem ho najednou skoro všude a chtěla jsem ho umýt. Zapla jsem vodu, ale odtok se uspával a já se snažila pěnu nějak rozbít, zničit. Zabránit jít, aby mi ublížela. V hlavě jsem slyšela temný hlas nějakého muže. Všude blno plno vody a voda stoupala. Docházel mi dech, nemohla jsem dýchat ani řvát. V koupelně byla tma a mamka v pokoji vedle se mě ptala, co se děje, Snažila jsem se ze všech sil něco říct, ale nešlo to. Probrala jsem se a ona byla vedle mě a říkala mi, že je všechno v pořádku, že vysadili dveře. Ptala jsem se jí, jestli jí nevadí, že jsem vylila tolik vody do kuchyně (ta je vedle koupelny). Prý žádná voda nevytekla. Bylo sucho. Zdálo se mi to podezřelé, bála jsem se.
Potom jsem myslela, že se z toho snu budím. Možná jsem otevřela i oči, snažila jse se pohnou, ale měla jsem pocit bezmoci, taky to byl možná jen další sen ve snu. Chtěla jsem se pohnout, ale nešlo to. Všechny věci jsem viděla rozmazaně a klepala jsem se. Chtěla jsem zařvat do vedlejšího pokoje, ať mi někdo pomůže, ale z úst mi vyrazil výdech bez hlasu. Nemohla jsem zařvat. Měla jsem pocit, že se hýbu, zvedám, ale pořád bylo všechno rozmazené a neurčité. Kdyby to nebyl sen, tak by mě určitě bolelo celé tělo. Trochu jako, kdybych šla domů úplně, ale úplně opilá a nemohla se ani trefit do dveří.
Otevřela jsem dveře do vedlejšího pokoje. Kliku jsem skoro necítila. Ruku jsem měla rozklepanou a divně staženou. Byla jsem blízko cíli. Na zemi jsem viděla někoho ležet. Snad jen na madračce. Byla to mamka. Vzbudila jsem jí, ale stále jsem měla jen pocit, že se od ní vzdaluju. Natáhla jsem ruku a ona mi ji chytla.. nebo taky ne, už nevím. Říkala jen něco, že jde ráno v šest do práce a že ještě nespí. Cítila jsem se v bezpečí.
Vzbudila jsem se a koukala se okolo sebe. Nevěděla jsem, jestli zrovna nejsem vedle v pokoji a bojím se, že kdyby byl sen jen o trochu živější, tak opravdu vstanu a jdu tam ve spánku. Třeba jsem tam i byla. Já nevím. Měla jsem strach, rožla si a zapla noťas, abych se trochu uvedla do reality virtuálního světa... a není lepší způsob zapamatování snu, než ho napsat. Škoda, že tenhle sen si pamatovat nechci. Nemám ráda tu bezmoc, že se nemůžu pohnout..
Asi se pokusím zase spát. Napiju se, otočím na druhej bok a snad budu mít s následujícím snem větší štěstí. Dobrou noc.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama