Padající listí.

27. září 2010 v 10:30 |  Story
Stáli tam oba. Před Bohem, rodiči, přáteli a oni byli celý svět a celý svět byl jejich. Byl to jejich den. Ne. Měsíc, rok. A ona se vždycky tak krásně usmívala. A on byl vždycky tak nevinný. 
A on si nebyl vůbec jistý. 
Ona byla jeho všechno. Největší štěstí. Jediná láska. Anděl. Společník v dobrém i ve zlém.
Zafoukal vítr. Ze stromu se uvolnil list. Začal pomalu padat dolů. Vzpoměl si, jak se spolu bavili o podzimu. Nejlepší měsíc. Najdeme nějakou obrovskou hromadu listí a lehneme si tam. Chytneme se za ruce a budeme jen tak ležet. Tak jsme si to vždycky plánovali. Budeme spolu navždy. Never ever. Nic nás nerozdělí. Déšť, bouřka, nic. Slíbil jsem to. Už nebudu jako počasí. Tak proč si najednou připadám tak prázdně.
Podíval se na ni, jako kdyby ji neznal. Usmál se, ale nebylo to protože by ho něco těšilo. Vlastně se v jeho srdci něco změnilo.
Je tohle to co chci? Takhle se vázat. Láska. Na ničem jiném nezáleží? Ale co já? Ne, takhle to asi nechci. 
Další list.
Asi už to necítím. Srdce dělá bum bum. Spoutaně. Nemůže být zase samo. Volné. Už nelítá jako na začátku. Je svázáno těžkým kamenem.
Můžu ji nazvat kamenem? Co se stalo? Všechno bylo tak krásné..
,,Promiň.."
,,Co? Není se za co omlouvat.." usmála se na něj, ale teď už ne jako předtím. Najednou byl v úsměvu záblesk bolesti.
,,Musím jít.." Proč jí tohle delám? Zase? .. Ne nemůže žít dále ve klamu.. Všechno pěkný jednou skonči..
,,Já vím.." řekla a věděla.
Odešel. A jeho srdce bije o to svobodněji a její srdce je tak prázné a lisy pořád padají. A nepřestanou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Danda Danda | Web | 8. listopadu 2010 v 22:20 | Reagovat

Přesně tohodle se bojím. Sakra.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama