Když nemůže hora k Mohamedovi.

26. října 2010 v 1:06 |  Diary
Musí hora k Mohamedovi. Ale v tomto případě jsem ta hora já a on Mohamed, který je hrozně líný a nechce se mu jít směrem ke mě. Já, jako hora, za ním jít nemůžu. Nemělo by to cenu, význam. Pohá ztráta energie, kterou můžu investovat někam jinam. Někam, kde se mi vrátí zpět i s nějakými ty malými procenty k dobru. 
Dnes jsem mu napsala. Bylo to zapříčenění Lenky, která má teď ve svém mladém živůtku aspoň trochu štěstí a která doufala, že ho budu mít taky - jen stačí se snažit. Jaksi jsem naivně věřila jejím řečem, že to není jen tak, že mě přestal mít rád a určitě ke mě ještě něco cítí, jen se bojí napsal. No, napsala jsem mu. Očividně se se mnou moc nechtěl bavit a jediná diskuze, kterou jsme byli schopni vést, byla na téma ,,hudba" aneb ,,Xindl X", ze kterého se stal docela debil a kterého druhé album je pěkně naprd. Taky jsme opět psali to samý, jako kdybychom si četli myšlenky. Nenávidím tyhle znamení, že k sobě hrozně patříme.
Asi se se mnou dále nechtěl bavit, tak jsem napsala, že se jdu učit, rozloučila jsem se s ním a nechala na sebe působit tu špatnou náladu. Fakt je hroznej. Už mu psát nebudu. Ať si nakašle.

A opravdu to vypadá jak on.
(http://www.chicagonow.com/blogs/geek-to-me/2010/09/wwe-champ-sheamus-comes-to-chicago-for-night-of-champions.html) - pohodička
A opravdu ten týpek vypadá jak ok. Nechápačka lidi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama