Nadechni se, už jsi velká!

25. října 2010 v 23:07 |  Music

Tomáš Klus - Lenka

Já budu tím kdo se v posledních řadách brání hromadným shromážděním,
podrážděný vším tím hemžením.

Uražen přesto toužím být uviděný,
a tak svlékám duši aspoň do půl těla
taky by jsi měla.

Jsem napůl pozér
a všechno se mi dvojí,
stojím tu bez účasti - a všechny svý části
drolím do slov chycen v pasti.

Já dobře vím,
že v sobě nic nezměním,
mezi námi stěna tenká,
nadechni se už jsi velká
Lenka.

Gavrilo,
Princip mýho
intimního světa
stačí jedna věta
a přístav potopen.

Lenka osobní likvidační četa,
půlnoční stilueta,
jak nejistá
stává pod oknem
když prší.

Jak melodie hrací skřínky
schová vzpomínky,
jež dobarvíme časem
co my dva zmůžem bez maminky
dvě snivé děti
s rozechvělým hlasem.

Lenka náplast na bolení hlavy,
noční osvětlení Prahy,
vše skutečné,
jak říká stejně není věčné.

A když jí víno zbarví tváře,
říká ano bez faráře,
a kusem celofánu,
zdobí k ránu svatobránu.

Svírá mý svědomí jak zbraně,
když moje třesoucí se dlaně,
jí bloudí tělem
k místům určení.
Ne není.

Ne není jiné vysvětlení,
po ranním tlení noční
korespondence Lence
jen se koukni svět se mění,
ale my dva
jsme dotek bez chvění.

Tím končí píseň

Písnička, kterou musím poslední dny poslouchat pořád.
Já budu poslední, kdo vytrvá, když ostatní ne.. Uražená, ale přesto chci, aby mě každý znal a něco o mně věděl.. Nechci jen tak bezcílně postávat vzadu. Ukazuju svou duši všem. Taky byste měli. Jsem rozpolcená a moje dvě části se mezi sebou neustále hádají. Proto asi pořád něco píšu a snažm se to utvrdit v nějaký celek. Nedaří se. Vím, že se stejně nezměním. Mezi námi už je jen kousek. Tak se nadechni a neboj se.
Lenka. Stačí jedna věta a boří hranice. Spůlnoční silueta, která stojí pod oknem, když prší a čeká, že se něco stalo, ale ono stejně nikdy nic. Jsme jen dvě děti.
Lenka, náplast na bolení hlavy, noční osvětlení Prahy, která v noci září a i takového města se nakonec stane hezké a romantické místo. Všechno skutečný stejně není napořád. Tak nikdy neříkej nikdy. Svírá moje svědomí jak zbraně a vždycky mi poradí a zvedne náladu. To ona umí, holka šikovná.
Když se trošku opije, což dělá moc ráda, tak povolí zábrany a ona se usmívá a konečně říká na všechno ano.. taky by jsi měla.
Ale my dva jsme jen dotek bez chvění, tím končí píseň.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama