Mám ráda své přítulné kamarádky.

10. listopadu 2010 v 23:10 |  Diary
A není to jen tím, že každý jednou potřebuje obejmout.
Od té doby, co jsem se dostala na gympl, se toho hodně změnilo. Na základce jsem k nikomu neměla moc velký vztah. Psychický a asi ani ten fyzický. Pamatuju si, jak jsem jednou byla s kamarádkou ze základky venku a ona mi říkala něco na ten způsob, že ona by taky někdy chtěla obejmout. A já nechtěla. Neměla jsem potřebu. Ani ji, ani nikoho jiného. Stačil mi plyšák v posteli. Nevěděla jsem o co přicházím.
Teď, když jsem o něco starší, mám více kamarádek a myslím, že k nim mám i lepší vztah. Objímáme se a občas je kousnu do ramena a ony mě chtějí zabít. Ale máme se rády, to jo. Ze začátku mi to přišlo divný. Objímání. Tulení, ňufání, haf!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sakura Minamino / Tweedledee Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 11. listopadu 2010 v 15:46 | Reagovat

Heh, úplně jsi mi připomněla objímací éru asi v 8. a 9. třídě každé ráno před školou. Na gymplu to přešlo, protože mi ti lidé moc nepadli a teď na vejšce už vůbec, protože jsou tam tisíce lidí, které člověk ani nemá šanci poznat. Maximálně tak objímání v rámci utěšování kamarádky v tak trochu více podroušeném stavu nebo když se jednou za čas vídáme s kamarádkou, která bydlí mimo

2 Dandulii Dandulii | Web | 17. listopadu 2010 v 15:41 | Reagovat

Nevydržela bych bez pohlazení či obejmutí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama