Pondělí plné zvratů.

17. ledna 2011 v 17:42 |  Diary
Člověk jde do školy s pocitem, že bude všechno na nic. Má blbou mikinu, v které se necítí dobře. Na zádech ho tíží jak batoh, tak myšlenky, co se asi tak může stát. A ono?
Vesele si přijdu do školy a mám hodinku čas, tak si sedím v bufetu, usmívám se na Kristýnku, před kterou se cítím pěkně trapně, ale to zase na jindy. Kouknu se na díl HIMYM a konečně se směju. Nějak mě nezajímají konverzace okolo, protože mi nikdy nepřišlo, že bych o něco přišla. Nadchází pomalu přestávka a my se přesuneme o patro níže do třídy. Vyjdu ze třídy a jsem zvědavá, jestli potkám někde Huju, která stejně chodí vždycky na poslední chvíli a v duši doufám, že potkám toho svého mamlasa. No a co se nestane. Hned na něj natrefím a on se na mě zase pěkně směje a omlouvá se, že celý víkend nemohl a že měl moc práce. To mi samozřejmě jako omluva stačí a tak jdu s ním do šatny, kam si chce dát učebnici. Dokonce dostanu pusu.. 
Kždý se rozletíme do své třídy a já mám konečně zase dobrou náladu, která mi celý víkend chyběla. Ještě jsem ho za den párkrát potkala. (A musím vám říct, že jsem hrozná otrava, protože když někam jde, tak ho tam doprovázím do třídy a už jsem párkrát přemýšlela, jestli mu to třeba nevadí, ale nevím.) 
O velké přestávce jsme stáli od sebe asi tak čtyři metry a já těch patnáct minut nemohla vydržet a pořád jsem se na něj musela koukat. Jeho pohled jsem taky párkrát zachytila. Zazvonilo a já jsem si ho chytla, zatáhla za roh a políbila. Řekl mi, že mi to dneska sluší. A vůbec nevadí, že jsem došla do třídy pozdě.
Do angličtiny. Profesorka nám říkala, jaké známky nám vycházejí na vysvědčení. Musím přiznat, že tam mám tak milion dvojek a zhruba jednu dvě jedničky za blbosti. Prohlásila, že by mi hrozně ráda dala jedničku, protože jsem šikovná. Čučela jsem jak nikdy. (Loni jsem měla z angličtiny skoro čtverku, ale od té doby jsem se začala koukat na seriály.) Chtěla mě vyzkoušet. Že mi pak tu jedničku dá. A já, že né, že mi stačí trojka. Bála jsem se. Nejsem na tu angličtinu tak moc dobrá, abych ji dokázala obhájit před tabulí. Všichni mě překecávali, ale já jsem hlava skopová, teda blížencová. V normální situaci bych před tabuli šla a ještě se poklonila, ale dnes ne.
Víte co je na tom nejvtipnější? Holkám, kterým vychází čistá jednička, nechtěla tu jedničku dát. Muhehe. A víte čím to je? Já jsem hodná holka a s profesorkou se anglicky bavím. Respektive občas plácnu nějaké sprosté slovíčko. Takže, na příští pololetí mám plusko. Třeba dostanu jedničku z ájiny na výzo. Chápete to? Já ne. 
No a pak jsem zase potkala Toma a pochlubila jsem se mu se svým úspěchem. Chytla jsem ho kolem ramen a šel kolem nás ředitel. Neodpustil si poznámku ,,Tome, do jara je daleko". Tom na to jen, že ví a jak ředitel odešel, tak jsme protáčeli oči. Jako kdybychom tam dělali nevímco. Takhle držím normálně kamarády…
A to je ze školy asi tak všechno. Zase jsme nacvičovali polonézu a jako jde to, jde. Snad se to nějak naučíme.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Angelot :* Angelot :* | Web | 17. ledna 2011 v 19:58 | Reagovat

No konečně, za tu depku jsem tě chtěla už zabít :D
Kotě, to půjde... ono už to tam jde. Ne že to tam směřuje, nasměrovaný to jde, teď jen aby to došlo do konce! :) A ono dojde! :) Hodně štěstí :)
A gratuluji k plusku z angličtiny :D :)

2 nerya nerya | Web | 17. ledna 2011 v 20:23 | Reagovat

Jeee, gratulujem k jednotke :D Ja som to horkoťažko vytiahla na trojku :D A konečne sa ukázal, už som normálne mala nervy z neho aj ja :D Len nech to vydrží minimálne tak dobre ako to je ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama