Yesterday all my troubles seemed so far away.

27. ledna 2011 v 19:40 |  Diary
Tak včera jsem se vydala místo školy k doktorce. Tedy původně jsem do školy ještě měla dolézt, ale přemluvila jsem mamku ráno, že můžu jet pak rovnou domů.
A co jstem teda u doktorky dělala? Šla jsem si předepsat prášky. Čekala jsem tak dvě hodiny jak vocas v čekárně a poslouchala šumící televizi se sluchátkem zabodnutým v uchu. Pročítala jsem si bružurky, později časopisy o dětech a musím říct, že nyní jsem připravena na rodičovství. Takový proud informací na mě. 
Došla jsem konečně na řadu. Pak přichází velká tma a spousta věcí na které raději zapomenu (a doufám, že tam za ten měsíc nebudu muset vážně jít). Dostala jsem recept na prášky, Jeanine. Mimochodem, je to hrozně drahý a připadám si, že pořád tahám z rodičů nějaký peníze.
Zašla jsem si ještě do lékárny je vyzvednou a mohla jsem vesele frčet domů, kde jsem ulehla ke stoletému spánku. 
K večeru jsem měla zase hrozné choutky a byla naštvaná, že mi pak T. nepíše. Takže, odhodlala jsem se a napsala mu sama. A snad poprvé byl milej. Vyslýchal mě, s kým jsem dnes byla, kde jak, jak se jmenuje a kolik mu je. Tak jsem se doma smála. Asi mu budu psát první častěji. Není to až tak hrozný. 
No a dneska mé starosti taky nepřišly. Naopak. Donesl mi do školy bábovku, kterou vlastnoručně dělal. Sedli jsme si do šatny a jedli bábovku a povídali si. 
A stejně mám toho vocasa ráda.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama